V tomto pokračování se budeme zabývat dalším klíčovým pojmem
mediální komunikace: sdělným (informačním)
kanálem.
Sdělný (informační) kanál
je souhrn podmínek, které autorovi sdělení umožňují komunikovat s příjemcem.
Označují se tak přenosové cesty určené
pro šíření výrazů nesoucích významy.
Kanály se dělí:
- podle toho, které smysly se do komunikace zapojují nebo v ní dominují: (zrakové, zvukové apod.);
- podle nositele informace (lidský hlas v bezprostředním kontaktu, dopis, telefon, e-mail, fax, rozhlasová stanice, televizní kanál).
Komunikační kanály
podmiňují také jazykovou podobu sdělení (tempo řeči, výslovnost, volbu
jazykových prostředků), mimiku i gestiku zúčastněných osob. V psaném jazyce
mimice a gestice odpovídá interpunkce, volba typů písma, grafické rozvržení
textu.
Komunikační obrat
Ve druhé polovině 20. století zaujala teorie komunikace a její pojmový aparát klíčové postavení ve filozofii,
ve speciálních vědách i v mnoha oblastech praktické lidské činnosti. V této
souvislosti se mluví o příklonu mnoha oborů k jazyku, o jejich
komunikačním obratu.
Komunikativní jednání
(získávání, zpracování a předávání informací) se stává podstatnou součástí všech
lidských činností v konkrétních situacích přirozeného světa, který nás
obklopuje. Vyjadřuje naše subjektivní plány, cíle a zájmy a má i důležitou
úlohu poznávací.
Ústředním pojmem komunikace je přirozený jazyk ve své ústní a písemné podobě.
Prostřednictvím komunikace
se člověk otvírá nebo uzavírá jiným lidem, dovoluje jim podílet se na utváření
své vlastní identity, nebo se jim odcizuje a vzdaluje.
Zpracováno podle: Kraus, Jiří: Jazyk v proměnách komunikačních médií. Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha 2008.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážený uživateli,
používej blog k tématickým obsahům nikoliv k tvorbě obsahu, který s danným tématem nemá nic společného. Komentáře, které nesouvisí s obsahem napsaného článku nebudou publikovány nebo budou následně odstraněny.